Jak se cítíte, když jdete vynést odpadkový koš a u kontejnerů se vám mihne pod nohama potkan nebo nějaký jiný podobný tvor? Případně jak byste se cítili, kdyby k tomu došlo, pokud jste to zatím ještě nezažili? Myslím si, že podobná situace dokáže vyvolat ledacos, jenom ne radost. Takové setkání není potěšující, a to ani tehdy, když se nám při něm nic nestane. A to proto, že víme, že se sice nic nestalo, ale stát by se mohlo. Hlodavci se prostě stahují k nám do měst, protože tu mají dokonalé životní podmínky. U popelnic se dobře uživí, v kanalizaci se jim dobře bydlí, a co by si mohli přát víc?
Ale pro nás jsou tu nevítaní, a to především proto, že roznášejí nemoci a škodí nám na majetku a potravinách. A tak je musíme likvidovat. Což je sice nikdy nekončící boj, ale nikdy v něm nemůžeme ustat, nechceme-li, aby nás takoví hlodavci zaplavili. Což by se vzhledem k rychlosti jejich množení mohlo jednou stát. A nejvíce je třeba se proti nim bránit v našich příbytcích, kam hlodavci také dokážou proniknout. Kdybychom s nimi totiž žili pod jednou střechou, museli bychom počítat s tím, že nám budou poškozovat jakýkoliv majetek, který se dá rozhlodat, budou nám žrát a znečišťovat uskladněné potraviny a podobně.
Jenže hlodavci jsou zdánlivě neporazitelní. Nějaké sice vyhubíme, ale než se nadějeme, jsou tu další. A problémy zůstávají. A tak je pochopitelné, že je žádoucí využívat hlavně profesionální pomoc. Protože odborníci jsou odborníci, a jestli nás někdo dokáže aspoň relativně efektivně zbavovat podobných tvorů, jsou to právě oni. A tak probíhá deratizace Ústí nad Labem i dalších měst. Kladou se nástrahy a pasti, aby aspoň nebylo nejhůř, když už není dobře. A díky tomu zatím žijeme poměrně normálním životem. Který by byl nemožný, kdybychom se třeba probouzeli s krysami v posteli, jedli s nimi u jednoho stolu a neustále nahrazovali hlodavci zničený majetek.