Když při svých cestách do Afriky někomu z tamních lidí vyprávím o tom, jak se u nás žije, každý mi závidí, že jsem odtud, odkud jsem. Tedy tady od nás, z Evropy a z České republiky. Ano, i život v České republice nám tam lidé závidí, když jim aspoň nastíním realitu našich běžných životů. Protože tam všichni najdou na našem životě aspoň něco, co předčí to, v čem žijí oni. Tamní (míněno jihoafričtí) dobře situovaní lidé mi závidí hlavně naši bezpečnostní situaci. A není divu, vezmeme-li v potaz, že v jejich největším městě dojde za jediný den k více vraždám než v celé naší zemi za rok, o jiné kriminalitě už ani nemluvě.
Kdekdo mi tam závidí i dostupnost kvalitní zdravotní péče, kterou u nás máme, zatímco tam je jenom pro ty, kdo si ji dokážou nějakým způsobem zaplatit. A ti ostatní? Ti mi tam závidí vysokou životní úroveň, co se ekonomiky týká. Jistě, jejich představy o naší ekonomice jsou do jisté míry zkreslené tím, že pokud se tam setkají s Evropanem, pak s tím, kdo si mohl dovolit koupit si letenku na tak dalekou cestu, a ne s nějakým chudákem, ale to na tom nic nemění. My Češi jsme pro ně prostě bohatým národem. A jak jenom by si chtěli žít jako my!
Jejich představy chápu. A jsem vlastně rád, že jsem tím, kým jsem. Zaopatřeným Evropanem a Čechem. Určitě bych s většinou tamního obyvatelstva po finanční stránce neměnil. Ale zároveň ani trochu nejásám. Protože vím, jak naše země hospodaří, a to bez ohledu na to, zda mám na mysli lidi nebo vládnoucí politiky. Stydím se a je mi úzko z toho, jak dosahujeme našeho skvělého života. Je mi zle z toho, jak naše ekonomika funguje na dluh. Státní dluh je něco, co naše země má, a je to v ekonomice snad to jediné, co setrvale roste. A jestli se něčeho bojím, pak toho, že se dožiji dne, kdy budeme závidět Jihoafričanům. Protože až se bude muset státní dluh splácet, nebudeme na tom možná líp, než chudí Afričani.