Každý člověk bydlí tak, jak se mu líbí. Samozřejmě, že ne všichni lidé bydlí tak, jak by si přáli anebo jak by si představovali. Já sama jsem si řekla, že kdybych mohla bydlet, tak bych nejraději bydlela tak, jak se mi zlíbí anebo jak bych si přála, chtěla bych bydlet tak, jak by bylo v mých silách. Jenomže někdy bohužel to je takové, že člověk nemá peníze na to, aby uživil rodinu. Já jsem si právě našla partnera a po třech měsících jsme spolu začali bydlet, měli jsme společné bydlení. Ano, takhle to bylo společné bydlení, že jsme bydleli spolu, bydlelo tam i mé dítě z předchozího vztahu.
Jenomže on mi partner vůbec nepřispívá žádné peníze na domácnost. Ani nevíte, jak moc mě to mrzelo. Ze začátku jsem to ani neřešila. Protože mi přišlo takové divné chtít po novém partnerovi peníze na bydlení. Moje kamarádky mi říkají, ať se mu jednoznačně na bydlení o peníze řeknu. Jenomže já jsem si o to neřekla. Opravdu hodně jsem se styděla, a nakonec to dopadlo tak, že jsem byla na svém osobním účtu v mínusu a také jsem nemohla platit žádné půjčky, tak jsme se kvůli tomu rozhádali. Pohádali jsme se opravdu hodně. Vyčetla jsem mu, že mi nedává žádné peníze na bydlení.
Ale on mi dříve už říkal, že mi některé peníze bude přispívat, jenomže já jsem se stále seděla nějaké peníze přijmout a takhle se mi to vrátilo. Jednoduše, když člověk bydlí s někým a je tam nastěhovaný, tak si myslím, že by se tak neměli půlit o peníze, že by třeba měli platit navzájem nájem nebo elektřinu a také se dělit o výdaje na jídlo a tak podobně. Já si myslím, že je naprosto normální, když se dva lidé v bydlení také podílejí na všech financích, jinak by to asi nešlo. Přeci není úplně normální, aby jenom jeden člověk živil třeba celou rodinu anebo dva lidi v jedné domácnosti. Myslím si, že náklady na bydlení a také na živobytí by se vždycky měly rozpůlit. Bohužel ale v některých rodinách anebo v domácnostech to tak není. Což je opravdu veliká škoda.