Asi nenà tÅ™eba Å™Ãkat, že se o výchovÄ› dÄ›tà vedou mnohdy velmi vzruÅ¡ené debaty. Valná vÄ›tÅ¡ina lidà tvrdÃ, že souÄasný systém je v pořádku a nenà na nÄ›m nutné nic mÄ›nit, zatÃmco jinà tvrdÃ, že ve skuteÄnosti dÄ›tem ubližuje. Je tak zajÃmavé se podÃvat, proÄ je tolik lidà právÄ› v tomto ohledu tak konzervativnÃ. PonÄ›kud ironicky to má původ právÄ› v naÅ¡em dÄ›tstvÃ.
Â
Â
NesmÃme zapomÃnat, že dÄ›ti se uÄà pÅ™edevÅ¡Ãm napodobovánÃm. I proto jsou koneckonců vzory tak důležité. A tÃm nejvÄ›tÅ¡Ãm, zvláštÄ› v raném stádiu života, jsou pak samozÅ™ejmÄ› rodiÄe. Nenà tedy divu, že si je i následnÄ› v dospÄ›losti idealizujeme a jejich chovánà považujeme za standard toho, jak bychom se mÄ›li chovat my sami. A to bez ohledu na to, zda tomu tak ve skuteÄnosti je.
Â
Je pravdou, že jen málokdo si dokáže pÅ™iznat, že jeho rodiÄe udÄ›lali pÅ™i jeho výchovÄ› chyby. SamozÅ™ejmÄ›, jsou i výjimky, avÅ¡ak ty se týkajà pÅ™edevÅ¡Ãm velmi týraných dÄ›tÃ, pÅ™ÃpadnÄ› dÄ›tà alkoholiků, drogovÄ› závislých a podobnÄ›. A ani zde nenà jisté, že si to tyto dÄ›ti uvÄ›domÃ. Protože jakkoliv se k nám rodiÄe chovali, považujeme za naprosto normálnÃ.
Â
Â
To je také důvod, proÄ se tak Äasto chceme chovat ke svým dÄ›tem. Ve své podstatÄ› tÃm vzdáváme Äest naÅ¡im rodiÄům a chceme pokraÄovat v jejich práci. Co si vÅ¡ak neuvÄ›domujeme je to, že podobnÄ› jako vÅ¡e ostatnÃ, i metody výchovy dÄ›tà se Äasem mÄ›nÃ, a také že v dobÄ› naÅ¡ich rodiÄů nebyly znalosti vývoje dÃtÄ›te ani zdaleka na takové úrovni, jako je tomu dnes, což samozÅ™ejmÄ› vedlo k nejrůznÄ›jÅ¡Ãm chybám a omylům, byÅ¥ dobÅ™e mÃnÄ›ným.
Â
NapÅ™Ãklad staÄà jen klasické naplácánÃ. DÅ™Ãve se jednalo o nepostradatelnou výchovnou metodu, dnes vÅ¡ak již vÃme, že jediné, co se tÃm dÃtÄ› uÄÃ, je lhát rodiÄům a své prohÅ™eÅ¡ky skrývat. A to rozhodnÄ› nenà nÄ›co, co bychom chtÄ›li.
Â
Proto je lepÅ¡Ã dát radÄ›ji na rady odbornÃků a pÅ™iznat si, že jakkoliv své rodiÄe milujeme, ani oni nebyli a nejsou dokonalÃ.